Vánoční úklid

Kategorie: Blog Zveřejněno: čtvrtek 5. prosinec 2019 Vytisknout E-mail

Řešili jsme a řešíme to všichni. Vánoční úklid.

 

Zavzpomínám: Jako dítě a dospívající - dnes bych řekla teenager - jsme doma řešili vánoční úklid pravidelně a opravdu zgruntu. Před vánoci se malovalo (dodnes nechápu proč). Poté přišly na řadu parkety - všichni na kolena, do rukou drátky a kartáče a čistit a čistit. Co na tom, že se pak na celé plochy parket položily koberce a vlastně žádná snaha nebyla vidět? Samozřejmostí bylo vysmejčit všechny rohy, za skříní, před skříní, za kuchyňskou linkou - i kdyby se měla rozebrat do šroubečku. Pak přišly na řadu stěny. To v období, kdy se nemalovalo. Nejdřív se zdi očistily, obrazy sundaly a umyly. Skobičky a hřebíčky pod obrazy pěkně naleštit hadříkem. Totéž se dělo se všema klikama. Nejdřív namokro a pak hadrem nasucho. Za pár chvilek jste se mohli pomocí kliky i nalíčit, zrcadlo nebylo potřeba. Na balkoně pěkně všechny "šprušle" na zábradlí vyleštit! byl další povel naší mámy. Co na tom, že mrzlo až praštělo. A vůbec nejlépe se v tom někdejším mrazu myly okna. Okeny se stříkalo hektolitry,  aby alkohol v ní obsažený alespoň vaší ruku a hadr nechal v původním nezmrazeném stavu. Ze skříní se vytáhlo téměř vše a 99% textílií se vypralo, usušilo, vyžehlilo a poskládalo zpět - většinou naprosto nelogicky zbytečně.

Na Štědrý večer se sešla celá rodina a nikoho ani nenapadlo se podívat pod koberec na vygruntované parkety, pod obrazy na lesknoucí se skobičky ani na vymytý balkón. Všichni na oknech obdivovali obrázky nakreslené mrazem, nikoli to umyté, co se pod tím skrývalo. Nikdo se necítil trapně, že stiskl kliku při otvírání či zavírání dveří a tudíž zničil vyleštěné zrcadélko. Jako dítě jsem to nechápala, jako teenager jsem to nenáviděla a jako dospělý člověk vím, že se to dělalo proto, že už to dělaly babičky, prababičky, pra pra.... a měly z toho dobrý pocit. Dodnes by mě zájimalo, kde tahle mánie vlastně začala.

Pravdou je, že když byly mé děti ještě malé, také jsem tyto šílenosti před vánoci prováděla. Upustila jsem sice od leštění hřebíčků, skobiček a klik, ale vesměs jsem také gruntovala. Manželova poznámka: "Proč myješ okna, vždyť je přes ně ještě vidět." mě přiváděla k šílenství a bylo zaděláno na hádku. 

Uklidit rodinný dům netrvá jeden den, takže po týdnu gruntování jsem svátky začínala nenávidět. Poslední věty před Štědrým dnem byly vždy stejné: "Neopovažte mi pod stromek dát jako dárek žehličku, pračku, vysavač a vůbec nic, co by jen vzdáleně připomínalo uklízení. " Dodnes to všichni pečlivě dodržují. Snad jen metlu mi mohli dát, abych na ní z toho bláznovství odletěla. 

Jak šly roky, ubývalo úklidu na vánoce. Ne, že by se neprášilo nebo že bych měla zaregistrován patent na nezašpinitelná okna. Prostě jsem jen přišla na to, že se uklízí nějak tak celoročně, tak proč zrovna na vánoce zešílet. Skříně s oblečením uklízím zásadně v létě, kdy mohu skříně provětrat - a tuhle činnost dělám velmi ráda. Obvykle najdu několik kousků oděvů, které vůbec neznám, některé ještě zabalené. A to je pak radosti když zjistím, že je to moje, jen tak nějak pozapomenuté! Většinu koberců jsem dala pryč, parkety nahradila plovoucí podlaha, která se dobře vytírá. Místo záclon žaluzie - a u těch se chvilku zastavím. Určitě většina žen na žaluzie vyzkoušela kdeco, aby si usnadnila práci. Všelijaké čistící pomůcky jsem zakoupila v domnění, že teď už umýt žaluzie bude brnkačka. Posléze zjistím, že nástroj na čištění se musí strkat mezi žaluzie. Nevzdávám se a pár minut to zkouším. Když přijdu na to, že tímto způsobem bych ty okna myla ještě na jaře, tak tohohle rádoby pomocníka vyhodím. A pak ťuk! - a v mozku se rozsvítí. Natáhnu na ruku jednu ze starých ponožek, které mi pračka ještě zanechala, a tím pěkně zespoda nahoru a seshora dolů žaluzie umyju. Teď už je to fakt  brnkačka.

A co dělám ráda na svátky, to je převlékání postelí. Opravdu celý rok nečekám na vánoce, abych mohla převlíknout postele. Ale převlečené postele na svátky vypadají tak nějak jinak. Jsou hezčí, víc voní a  jsou prostě vánoční. U toho si vždy vzpomenu na dva chlapy, kteří si stěžovali na své manželky, jaké jsou to uklízečky. Ten jeden povídá: "Přijdu z práce, jím polívku, zajdu si na záchod no a manželka mi mezitím lžíci umyje". Ten druhý se smál: "To není nic! Já jdu v noci na záchod a než se vrátím do postele, manželka mi ji stačí ustlat." 

Teď už vím, že prostě přijde čas, kdy člověk zjistí, že vánoce budou, ať už jsou okna umytá nebo neumytá a nevygruntováno. A toto zjištění je opravdu osvobozující. Takže zapomeňte na gruntování milé dámy. Šťastné a veselé vánoce přeji.

Zobrazení: 127

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit