Pidilidi a salámy

Kategorie: Blog Zveřejněno: pondělí 18. listopad 2019 Vytisknout E-mail
pidilidi

 

Jak nakupují pidilidi

Jelikož mi Bůh nenadělil vyšší výšku než 152 cm

(nepřidala jsem si nějaký centimetr? nevím, váha a míra jsou pro mě dvě měnící se veličiny, ke kterým zásadně nepoužívám měřidla), bohužel mi však nadělil žaludek a tak mi, jako jiným, nezbývá, než ho občas naplnit a tudíž nakoupit. Při téhle výšce se v supermarketu na třetí polici a výše díváte jak hladový vlk na ovci. Nějaké poskakování a natahování v domnění, že snad..., nemá smysl. Jednak si můžete zadělat na problém v podobě něchtěně shozeného zboží a jednak se kolemjdoucí při pohledu na vás začínají rozhlížet, zda se netočí nějaká skrytá kamera. V té chvíli máte chuť jen zařvat: netočí, ale kruci nemůžete ty produkty třeba rozložit po zemi, abych dosáhla? Ne, nemohou.

A tak nezbývá, než najít nějakou "fintu" jak na to:

1. jít nakupovat s někým, kdo je výškově tzv. "nad vámi". Ne vždy se to podaří. Jak už to bývá, manžel při slově nakupování musí urychleně opravit kapající kohoutek (třebaže zapomněl, že ho opravoval před týdnem rovněž pod výzvou k nákupu), nutně nasekat dřevo (třebaže je třicet nad nulou a žádné sněhové tsunami nehlásili), nutně přesadit stromek (který jaksi přesazuje třetím rokem a jak je vidno, ani jednomu nevadí, kde roste). Když už muže jakoukoliv fintou přinutíte jít s vámi nakupovat, pak je víc než pravděpodobné, že ho při prvním regálu v supermarketu ztratíte. Slovo "ztratíte" nemyslím doslova - prostě ho od prvního regálu dále už nepotkáte, někdy ovšem již od vstupu do supermarketa. Po několika zkušenostech víte, že je nějak marné a zbytečné ho hledat, protože potkal známého se kterým pracoval, známého se kterým chodil do školy, známého z rodného města, známého od piva nebo známého od známého. Tak nějak vždy říkám, že nemusím vědět všechno, podstatné je, že vaše druhá polovička prostě není, takže jste na tuhle činnost opět sama.

2. zaměřit se na vysoké lidi: je výborné, když vidíte člověka o něco vyššího než vy. To pak s orosenýma očima poprosíte: "Prosím, já tam nedosáhnu, mohl/a byste mi podat tu plechovku s fazolemi? "Většinou si vás kolemjdoucí nejdříve prohlédne od paty k hlavě a od hlavy k patě než pochopí, proč to chcete. Ve většině případů vám pak s úsměvem pomůže a podá vytoužený produkt. Na oplátku po poděkování jsem ještě vstřícnější a nabídnu tomu dobrému člověku: "Pokud chcete něco zespodu, podám vám to, nemusíte se shýbat. " Kupodivu do dneška téhle mé pomoci nikdo nevyužil. Snad někdy příště! K tomuto bodu musím dodat: váš dobrodinec by neměl být známý vaší "druhé polovičky". Také se může stát, že vás manžel/přítel v supermarketu najde dříve než když vycházíte s plným košíkem a hledáte zaparkované auto, a tím se zase známý potká se známým. Vaše další cesta nakupováním je těmihle známostmi znásobena na druhou. A než se známý se známým rozloučí, sedíte v autě, máte zmrzlé (v létě propálené) tělo a rozlížíte se po zadních sedačkách, jestli tam nesedí další známý.

3. zkusit fintu: je nutné si najít nějaký vhodný způsob, jak výrobek z nejvyššího regálu sundat..  Jak tak už léta tenhle problém řeším, přišla jsem na to! Nejdříve obhlédnu místo činu - podívám se v jaké výšce se můj produkt nachází a hlavně! kolik místa je mezi naskládanými produkty vedlejšími. Pak si vyberu vhodný typ salámu. Neděste se! Vybírám salámy balené a pevné. Měkký salám by mi byl k ničemu. Taky s ním neházím, ale jemně postrkuji moje zboží tak, abych ho stačila při pádu zachytit. V chytání jsem už také dobrá, ale zatím mě žádný klub nevybral do svého manšaftu. Nejčastěji "shazovací" salám také položím do košíku a zakoupím. Jen dvakrát se mi stalo, že jsem ho musela po úspěšné operaci vrátit. To když mi v hlavě proběhl obraz lednice, kde byly salámy stejného druhu v počtu pěti a více. Pokud výrobek nechytím, skončí na zemi a obyčejně bez úhony.

Ovšem jednou to bylo faux-pas: shazovala jsem jeden druh čaje a shodila ho tak nešťastně a v tak nepravou chvíli, že mi ještě nějaký ten čas bylo jako kdybych stála ve výkladní skříni. Zrovna kolem projížděl s košíkem pán. Můj čaj skončil v jeho košíku. Úder krabičky jsem neslyšela, ale  pána patrně vyděsil, protože jsem slyšela jen HA! Poté se nechápavě rozhlížel a teprve až mě viděl stát, držíc v ruce štangli salámu, tak mu to začalo docházet. Ten hurónský smích na celý obchod si umí málokdo představit. Nejdříve se zastavovali nakupující, kteří byli blíže, pak začali vylézat nakupující i od ostatních regálů a nakonec se seběhla většina nakupujícíh z obchodu, co že se to děje. A já nejenže nestrčila předmětný salám do košíku, aby to nebylo tak nápadné. Já tam stála, držela štangli v ruce a vypadala jak želva Ninja se salámem na sebeobranu. Naprosto konsternovaná jsem se dívala na smějícího se pána a nebyla schopna pohybu. To už se smáli i ti méně chápaví. Takže poučení z tohoto případu jsem si vzala - podívat se vždy doprava a doleva jako na přechodu, aby můj předmět nepřidal na váze cizímu košíku. Jinak budu zaměstnána v supermarketu jako manager pro horní police.

4. prostě odejít a nekoupit

Tak vidíte. Říká se, že co je malé, to je mílé. Ale viděli jste už malé a hladové? 

Zobrazení: 345

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit